Členové rytířského rodu Kanických z Čachrova užívali ve štítu černý svislý pruh (kůl) vedený středem stříbrného štítu a v klenotu volské rohy černé barvy, které byly přizdobeny pštrosími péry střídavě černé a stříbrné barvy7). V jejich původním predikátu se objevuje jméno obce Čachrova na Klatovsku, kde dosud stojí jejich středověká tvrz. Kaničtí z Čachrova vlastnili Kanice nejdéle ze všech šlechtických rodů, tj. nejpozději od roku 1391 do roku 1705, tedy více než 300 let. Jednalo se o rod, který držel mnoho drobných statků na Domažlicku, Klatovsku a Plzeňsku. Jednotlivé statky včetně Kanic se v průběhu staletí staly předmětem složitých dědických transakcí mezi členy rozvětveného klanu Kanických a je dnes zcela nemožné rekonstruovat posloupnost jednotlivých majitelů kanického statku, stejně jako jejich rodové vazby.
Zakladatelem rodu Kanických z Čachrova byl Vilém z Čachrova připomínaný od roku 1378 (1362), který seděl na Čachrově, ale vlastnil i další statky. V roce 1391 se na jedné z patronátních listin jmenuje Vilémem z Nového Rýzmberka (Netřebu) a je více než pravděpodobné, že ke hradu vlastnil i Kanice. Zemřel před rokem 1403. Měl syny Racka, Jence, Petra (1) a Petra (2). Nás bude zajímat Jenec, píšící se po Novém Rýzmberku, který spolu s bratrem Petrem, mnichem strahovského kláštera, podával v roce 1393 kněze ke kostelu v Hradešicích nedaleko Horažďovic. V roce 1404 se Jenec opět připomíná seděním na Netřebu. Dle Koláře se v roce 1393 po Netřebu psal i jeden z Petrů Kanických z Čachrova.
Poté se zprávy o Netřebu i Kanicích ztrácejí. Bohužel je to právě v době husitských válek, kdy krajem opakovaně táhly ozbrojené houfy božích bojovníků. Historici počínaje A. Sedláčkem spojují zánik Netřebu s přestěhováním jeho majitelů na údajně pohodlnější tvrz v Kanicích. Ve skutečnosti byl hrad s velkou pravděpodobností dobyt a vypálen husitským vojskem. Svědčí pro to hned několik indicií. Kaničtí byli převážně katolickým rodem, o jejich sympatiích s ideály božích bojovníků se nedochovaly žádné konkrétní zprávy. Z archeologických výzkumů posledních let se dozvídáme, že husité s velkou pravděpodobností zničili a vypálili blízké hrady Osvračín,8) Lacembok u Staňkova9) a patrně i tvrz v sousedním Lštění, která byla v držení katolického rodu rytířů Bohuchvalů z Hrádku.10) Připomeneme-li, že zříceniny Netřebu vykazují známky rozsáhlého požáru, po němž již hrad nebyl obnoven, je vize zániku malého hradu obsazeného v čase průtahu husitů katolickou posádkou, více než pravděpodobná. Stát se tak mohlo nejspíše v roce 1422 nebo 1431, kdy tudy husitské vojsko táhlo na Horšovský Týn a Domažlice.
S touto úvahou souvisí i další zmínka o majitelích kanického statku, která se objevuje až v roce 1443, kdy se připomíná Vilém z Čachrova sezením na Kanicích a hrad Netřeb je od té doby popisován jako pustý. Vilém (starší), připomínaný od roku 1401, byl synem Jencova bratra Racka, je dosti pravděpodobné, že dobývání rodového hradu proběhlo v době, kdy Netřeb vlastnil a on se včas zachránil útěkem. V letech 1460–1481 se jako pán na Kanicích připomíná Vilém mladší, který byl patrně synem Viléma staršího, žil ještě v roce 1494, neboť tehdy zastával úřad domažlického purkrabí. Jeho synem a nástupcem v Kanicích byl zřejmě Bohuslav připomínaný v letech 1477–1534. Jeho současníkem, který se na Kanicích rovněž uvádí, byl Jan mladší Kanický, který se statku a tvrze v Kanicích ujal v roce 1528. Od roku 1543, kdy si dal Kanice zapsat do desek zemských, se Jan stává jediným majitelem tvrze, dvora a vsi Kanice, zámku nade vsí pustého řečeného Netřeby, vsi Přikřice a tvrze a dvora v Přívozci. Po Janovi se píše jako o násilníkovi, který měl opakované spory a potyčky se sousedy. Jeho bratrem byl Václav Kanický, jenž měl také povahu rváče. Dle soudních spisů se Václav často zdržoval v Dolanech u Klatov na statku Diviše Měsíčka z Výškova, který s ním měl velké potíže. Tak např. v roce 1587 „ve dvoře Jana voláka kyjem ve hlavu zbil a ztloukl a sedláku jednomu v Dolanech dal pohlavek“. Útoky na jeho poddané nechávaly Diviše klidným, když však Václav na dolanské tvrzi roku 1588 Divišova syna Bořivoje „hozenou cínovou konvicí do prsou udeřil a jeho zranil“, došla dolanskému pánovi trpělivost. Václav jej však napadl nožem a celá událost měla soudní dohru.11)
Janovým nástupcem byl Jiří Kanický, snad Janův strýc. Ten záhy předal statky, jež vlastnil, svým šesti synům. Kanic se ujali Zikmund s bratrem Divišem. Zikmund (1580–1618) byl patrně jediným z bratří, který měl potomky – 2 syny a dceru. Jeho druhou manželkou byla Anna Gersdorfová z Gersdorfu.12) Zikmund (†1618) se zapojil do druhého protihabsburského povstání a vypravil svého syna Jiříka na pomoc stavovskému vojsku, které obléhalo Plzeň. Po otcově smrti se Jiřík přidržel odbojných stavů a zúčastnil se volby Fridricha Falckého. Po bitvě na Bílé hoře ale přestoupil ke katolické víře a komise jej osvobodila. Jeho statek Kanice byl odhadnut na 10.000 kop grošů míšeňských, ale vázl na něm dluh ve výši 11.000 kop grošů míšeňských.13) V roce 1629 se Jiřík zavázal zaplatit pokutu 150 zlatých rýnských a zadlužený statek mu byl ponechán. Pokutu před komisí měl zaplatit i Jiříkův bratr Vilém, ten se ale před komisi nedostavil. Vilém zemřel před rokem 1660 a v roce 1651 ještě vlastnoručně sepsal podklady pro tzv. soupis poddaných podle víry, který nám podává zajímavé údaje o obyvatelích Kanic.
7) Hrdinová Martina: Erby ctihodné šlechty slavného království českého. Edice a analýza dvou erbovníků české šlechty z 80. let 17. století, Praha 2013, str. 223, 302, 631–632. Zde je znak popsán podle historického erbovníku. Stejného erbu jako Kaničtí z Čachrova využívali také Španovští z Lisova a Sudové z Řeneč.
8) Procházka Zdeněk: Archeologický výzkum hradu Osvračín 1997–1998, Castellologica bohemica 7, Praha 2000, str. 131–146.
9) Procházka Zdeněk: Archeologický výzkum hradu Lacembok 1999–2000, Castellologica bohemica 8, Praha 2002, str. 193–213.
10) Procházka Zdeněk: Tvrz v Lštění, proměny jednoho rytířského sídla aneb jak se státi zemánkem, Domažlice 2013, II. vydání, především str. 13–16. Součástí této publikace je rovněž kapitola Rytíři z Hrádku Lacemboku, jejímž autorem je Jiří Jánský, zde především str. 146–155.
11) Citace v poznámce 3, str. 52.
12) Informace ke členům rodu Kanických z Čachrova, kteří drželi Kanice, srovnej: citace v poznámce 3, dále též Ottova encyklopedie obecných vědomostí na CD-ROM, díl XIII, str. 919–920. Zpracoval Klř (Kolář)
13) Tomáš V. Bílek: Dějiny konfiskací v Čechách po roce 1618, Praha 1882, str. 230.
0 komentářů